Varhany jsou často označovány jako královský nástroj. Vyvíjely se víc než dvě tisíciletí ve zvukově mnohostranný a technicky složitý nástroj. Za vynálezce varhan je považován Řek Ktésibios z Alexandrie, který žil v polovině 3. století před n. l. V antické době najdeme varhany hlavně v divadlech a arénách, kde hrály při různých světských slavnostech. Do Evropy se varhany dostaly z Byzancie, kdy roku 757 byzantský císař Konstantin V. poslal varhany zdobené zlatem a drahokamy franskému králi Pipinu Krátkému. Ve středověku si získaly oblibu ve dvorském prostředí. Koncem prvního tisíciletí se začínají stavět ve velkých klášterech, které byly tehdy středisky vzdělanosti. Postupně se dostávají do všech významných evropských chrámů. Zpočátku byly varhany jednomanuálové a hra na nich byla velmi obtížná. Postupným konstrukčním zdokonalováním, jako byl vynález vzdušnice, ale i osamostatnění pedálu a poté i vynález žaluzií, se začal projevovat odlišný vkus územních oblastí. Varhanářství tak prodělávalo v jednotlivých částech Evropy svůj specifický vývoj v chápání varhanního zvuku, ale i estetickým ztvárněním varhanních prospektů. Můžeme tak hovořit o varhanách severoněmeckých, jihoněmeckých, francouzských, italských či španělských. V Čechách se objevily varhany snad již v 11. století a vyvíjely se pod jihoněmeckým vlivem. Od této doby vznikla řada nástrojů, z nichž některé zůstaly, jiné byly nahrazeny novými dle vkusu a potřeb místa, pro které byly určeny. Varhany jsou zcela výjimečným nástrojem, neboť neexistují dva stejné na světě a vždy každý originál je určen konkrétnímu prostoru. I tento fakt je nutno zohlednit při výuce hry na varhany. V současné době, kdy se těší velkému zájmu koncerty v chrámech, ale i koncertních síních, je výuka směřována na sólovou hru, ale i k doprovodu nástrojů či zpěvu nebo sboru a doprovodu nejrůznějších obřadů. Žák je pak schopen hrát nastudované skladby na varhanách při koncertech v kostele, v sálech např. při varhanních soutěžích, při tom dovede rozlišit jednotlivé nástroje a jim se přizpůsobit. V dnešní době, kdy je dostupná bohatá literatura všech stylových období, je možné a žádoucí výuku vést i přímo na nástrojích tomu určených, tedy např. barokních či romantických varhanách. Žák by se měl stejně tak orientovat dle svých schopností v jednoduchých improvizacích, vytvářet předehry či dohry a umět doprovodit instrumentalisty. Studium hry na varhany slouží i k přípravě pro další odborné studium na konzervatoři, eventuálně při výjimečném nadání žáka i na AMU.
Vyučující: